Kapitola čtvrtá

Staré dobré Bradavice

Harymu trvalo velmi dlouho než usnul. Zdálo se mu, že ještě nezamhouřil oči a už jej Ginny budila.
„No, tak Harry vstávej, slyšíš mě vstávej!!!“ ječela mu do ucha. Harry by nejraději ještě zůstal v posteli, ale něco jej donutilo vstát. Když dorazil dolů, do kuchyně zjistil, že Hermiona i Ron jsou už přichystaní. Proto se jako vítr vřítil do ložnice natáhl na sebe jeany a svetr a Dobbyho nestejné ponožky, kdyby náhodou skřítka potkal, chtěl mu udělat radost. Popadl svůj kufr a pomalu ho táhl po schodech. Dole už na něj všichni čekali.
„Máš všechno drahoušku??“ starala se paní Weaslyová.
„Ano, m..myslím, že mám,“ vzpomínal nervózně Harry, zda má všechno uloženo v kufru. Zdálo se, že má všechno. Vzápětí se celým domem ozvalo soví houkání.
„Hedvika!! Já na ni zapomněl.“ přiznal se zahanbeně Harry, chvatně vyrazil do Ronova pokoje, popadl klec i s uraženou sovou a naposledy se rozhlédl po místě, které nazýval svým domovem. Než se stihnul pořádně rozlítostnit zavolal na něj pan Weasley ať už jde.
„Tak můžeme jít,“ řekl, jakmile si Harry oblékl kabát. Harry sotva stačil dopnout poslední knoflík a už vyrazili do sice letního, ale zato chladného rána.
Paní Weslyová se nervózně rozhlédla a pak si vzala do ruky hůlku a natáhla ji před sebe. Harry věděl co to znamená, ale přesto se snažil nemyslet na to, co ho právě čeká. Jeho modlitby, ale nebyly vyslyšeny, protože se ozvalo zatroubení a vzápětí ze zatáčky vyrazil záchranný autobus, nouzový prostředek pro kouzelníky. Se skřípotem zastavil a vyskočila z něj ..................dívka.
„Vítejte na palubě záchranného autobusu, nouzového dopravního prostředku pro všechny kouzelníky a čarodějky. Jmenuji se Róza Moonová a dnes budu vaším průvodčím,“ švitořila.
„Ano, ano děkujeme.“ odbyla ji paní Weaslyová a strkala Harryho do autobusu. Na nádraží King Cross a rychle prosím dost spěcháme.
„Ano madam,“ podlézala Róza a lopotila se s Ronovým kufrem, „šlápni na to Erne, madam spěchá,“ křičela na řidiče, když vytáčela jejich jízdenky. Záchranný autobus se rozjel ještě dřív než se stačili usadit do křesel. Harry měl co dělat, aby neupadl. Ale při další zatáčce na něj upadla Ginny a on se svalil na podlahu, nevěděl proč, ale vybuchl smíchy a všichni ostatní s ním i Ginny.
Když vystupovali na nádraží bylo vidět na všech tvářích, že se jim viditelně ulevilo. Pan Weasley jim někde sehnal vozíky. A vyrazili k nástupišti 9 a tři čtvrtě. Opatrně se rozhlédli, jestli je některý z mudlů nevidí. Pan Weasley je pouštěl po dvojicích. První šla Ginny a Hermiona, za nimi Harry a Ron a nakonec manželé Weaslyovi.
Už posedmé se Harry ocitnul na nástupišti vlaku do Bradavic, už posedmé slyšel halasně se zdravící studenty, už posedmé viděl červenou lokomotivu.
Paní Weaslyová je všechny obejmula a nabádala je, že musí být opatrní a zvláště pak Harry, protože ten jehož jméno nesmíme vyslovit je zlý a záludný a ona by nepřežila, kdyby se někomu něco stalo, a na závěr, neodpustila si pár poznámek ohledně OVCE.
A byla by určitě pokračovala, kdyby ji pan Weasley neupozornil, že vlak za pět minut odjíždí. Tak jen všechny políbila a odstoupila od nich, jako by jim říkala, že mohou jít a začala smrkat do kapesníku.
Všichni se poslušně sebrali a kráčeli ke vlaku.
„To je dobře, že už nejsme prefekti nebudeme muset procházet chodbičky, ani dávat pozor na prvňáky,“ liboval si Ron, „žádné starosti, žádná námaha a žádná práce.“
„Jak žádná práce, vždyť my máme na starost všechny prefekty, máme tu největší odpovědnost ze všech. Staráme se, aby všechno ve škole fungovalo tak jak má.“ probodávala ho očima Hermiona.
Harrymu přišlo strašně k smíchu, jak se Ron přikrčil, že vypadal jako prvňáček a trpělivě čekal, až se Hermiona vyřádí. Otočil se k nim zády, aby neviděli jak se směje. Mrknul na Ginny, která se jen usmívala, asi měla škodolibou radost, že Ron dostal od někoho pořádně vynadáno.
„Už toho nech.“ krotil Harry Hermionu, která se znova nadechovala k další řadě výčitek o Ronově nespolehlivosti.
„Dík Harry“ pošeptal mu Ron. „No, tak dobře Hermiono, copak to tedy mám dělat.???“ ptal se jí Ron. „Jediné, co  se po tobě chce Ronalde je ten nejlepší přístup k věci,“ pronesla vážně Hermiona, „ale také je potřeba, abys mi pomáhal.“
„Jistě, tohle všechno vím, ale co mám přesně dělat teď, jako ve vlaku.“ vysvětlil jí Ron.
„Aha, no, to je jednoduché, půjdeš se mnou do prefektského vagónu a vysvětlíš novým prefektům, jak mají zastávat svou funkci a pak jim řekneš, že mají jakýkoli problém nahlásit tobě a TY se ho budeš snažit vyřešit.“ odpověděla rádoby klidným hlasem Hermiona.
Ron jen přikývl a raději začal nastupovat, protože do odjezdu zbývalo jen několik vteřin. Harry s Ginny si už našli volné kupé, Ron se na ně jen závistivě podíval, ale neřekl nic a pokračoval do prefektského vozu. Harry čekal, že se jim do kupé nahrne ještě několik lidí, ale nepřisedl si nikdo. Až teď si uvědomil, že na nástupišti bylo méně studentů než v předchozích letech. Většina rodičů se asi bála poslat své děti do školy, protože už tam nebyl Brumbál, který by je chránil, ale teď tam jede on, aby školu chránil.
Až velmi pozdě si uvědomil co ho čeká, protože po dlouhém měsíci byl s Ginny sám v jedné místnosti.
Ginny se na něho podívala: „Tak, jedeme zase zpátky. Zpátky tam kde jsme začali, já bych chtěla začít znovu Harry. Nevím, proč mě pořád od sebe odháníš, jestli mě nemáš rád tak mi to řekni a nedělej ze sebe pitomce.“ Podívala se Harrymu svýma pronikavýma očima do těch jeho a Harrymu bylo jasné, že teď jí slíbí cokoliv.
„Víš, Ginny, já tě mám rád. Ale nechci aby tě Voldemort dostal chápeš??? Nechci, aby tě použil jako návnadu, aby mě dostal na kolena. Kdyby se ti něco stalo nevím, co bych si počal.“ sklopil hlavu Harry.
„To jsou jen hloupé a sentimentální řeči,“ postavila si hlavu Ginny, „ty se nebojíš o mně Pottere, ty se bojíš o sebe a tak si vymýšlíš tyhle trapné výmluvy. Ty jsi jen obyčejný srab, který se bojí překážek a nedokázal by je překonat nikdy. Jsi jen ubožák Harry.“
Harry si ani neuvědomil, že se vlak rozjel. Stejně jako si neuvědomoval, že stojí a křičí na Ginny.
„Já, že se bojím hlavně o sebe???? Co to tady povídáš??“ ,hádal se, „jak můžeš něco takového říct?? Já se bojím o tebe, ani nevíš jak tě mám rád, jak moc bych chtěl, abychom mohli být zase spolu, ale nejde to.“
„Všechno jde, když se chce. On by se někdo jenom nesměl bát.“ oznámila mu hrdě Ginny.
„Ne, tohle nejde!“ stál si na svém Harry. „Zkrátka nechci riskovat tvůj život nebo kohokoliv jiného.“
„Jistě slavný Harry Potter má zase práce se zachraňováním světa. Já zapomněla, že já jsem až někde na konci tvého žebříčku důležitých věcí, pokud tam vůbec ještě jsem.“ nenechala se zviklat Ginny.
Harryho nenapadli už žádné argumenty. Ginny má asi pravdu, on se jí ani neptal, jestli se bojí, jestli stojí o jeho ochranu, byl opravdu tak sobecký??
„Víš, Ginny asi máš pravdu, já, choval jsem se sobecky a chtěl bych se ti omluvit.“ řekl Harry
Ginny, která se zase nadechovala k dalším urážkám sklapla a překvapeně mrkala na Harryho.
„Víš, ano je to pravda já bych chtěl, abys mi řekla co si myslíš o tom ty??“ ptal se jí Harry, i když předem znal odpověd.
„Já chci bojovat!!!“ odvětila hrdě Ginny a přisedla si vedle něho. Harry přemýšlel nad její opovědí, že si neuvědomoval, že ho Ginny hladí po tváři. Když si to uvědomil, prudce sebou trhl až Ginny ucukla. Podíval se jí do očí a už se neudržel, políbil ji. I když věděl, že nejspíš podepsal její ortel. Ale ona o tom věděla, nemohl nic dělat.
Než se od sebe odtrhli uslyšeli tiché chichotání. Ve dveřích stál Ron s Hermionou a usmívali se. Harry se rozhodl jejich chování ignorovat a úmyslně převedl téma jinam.
„Tak co Hermiono, jak si Ron vedl???“ zeptal se. Hermiona chvíli přemýšlela, ale pak odpověděla, že si Ron vedl  obstojně. Cesta jim klidně plynula. Párkrát je přišli navštívit někteří z jejich spolužáků.
Uplynula několik hodin a už vystupovali v Prasinkách. Harry se podíval na obrovský Bradavický hrad se všemi věžemi a věžičkami, který v zapadajícím slunci vypadal jako by byl pokryt krví.
Na nástupišti na ně čekali kočáry, které táhli testrálové.¨A už uháněli směrem k hradu. Než vstoupili musel je Filch prohlédnout různými detektory černé magie, a také neobyčejně pečlivě prohlížel jejich zavazadla. Pak jim poručil ať zavazadla dají do vstupní síně, poté jim je odnesou nahoru do jejich pokojů.
Vešli do Velké síně, která byla tradičně vyzdobená. Za každým stolem byla kolejní vlajka. A za učitelským stolem obrovská se znakem Bradavic. Uprostřed je velké B a kolem ve čtyřech polích lev, orel, jezevec a had.
Harry se s ostatními posadil k nebelvírskému stolu. A čekal. Hluk ve Velké síni pomalu utichal.
Otevřely se dveře do Velké síně a vešlo několik bledých dětí, letošních prvňáčků. Ale za nimi šel ještě někdo, vysoká dívka, které nemohlo být méně než 17let. Podle šeptání v síni, Harry pochopil,že si toho nevšimnul jen on.
„Teda, kdo to asi může být???“ šťouchal do Harryho Ron.
„Nemám páru“ přiznal  se Harry.
Pak se ozvalo jen strohé: „Dobrý večer za chvíli začne slavnostní zařazování studentů do jednotlivých kolejí. Ale zřejmě jste si všimli, že zde mezi prvňáčky máme staršího studenta.Slečna Spaperová se nedávno přestěhovala z Francie, kde navštěvovala Krasnohůlky. Ovšem měla tam několik problémů a proto se rozhodla dostudovat tady, doufám, že se k ní všichni budete chovat tak, jako by byla naší studentkou vždycky.“ oznamovala jim profesorka McGonagallová, „a teď můžeme přejít k slavnostnímu zařazování, slečna Spaperová bude zařazena jako poslední.“ prohodila směrem k dívce. Dívka  přikývla a  poodstoupila od prvňáčků.
„Budu číst vaše jména a vy se pak posadíte sem na židli a já vám dám na  hlavu Moudrý klobouk, který vás pak zařadí do kolejí.“ opakovala bůhví pokolikáté McGonagallová
Klobouk se najednou pohnul a začal zpívat:
                                     
V dobách co mě ušili,
a to už nějaký pátek je.
Bradavice stavěli
čtyři zakladatelé.

První z nic ve znaku lva měl,
Nebelvír vždy chrabrost nade vše stavěl.
Druhá kolej patřila úskočnému hadovi,
nejstaršímu zakladateli Salazaru Zmijozelovi.
Do třetice Havraspár, to třetí kolej byla,
nad ním vládla pevnou rukou překrásná Roweena.
A nakonec mrzimorští zůstaly nám tady,
kterým Helga z Mrzimoru vedla jejich řady.

Ale tohle všechno tady,
má snad jeden háček,
téhleté škole už zvoní umíráček.
Ale snad ještě naděje nám zbývá,
v lásce cti a jednotě se nám skrývá.
A tak vám teď radím,
ať jsi lev, orel, jezevec či plémě hadí,
sjednoťte se  a vztyčte hlavu,
jenom takhle dobudete vítězství a slávu.

Už vás nebudu déle unavovat,
teď mě všichni poslouchejte,
jde se zařazovat.
Pojď a na hlavu si mně posad´,
ať se hned dozvíme kampak tě můžeme poslat.

Klobouk dozpíval a začalo zařazování.
„Frederik Gorgon!“ Z chumlu vystoupil malý bledý chlapec a posadil se. V klobouku se otevřela trhlina podobná ústům a vykřikla: „HAVRASPÁR!“ Od Havraspárského stolu se nesl velký potlesk.
„Samanta Jeewelová!“ Klobouk notnou chvíli váhal, ale pak ji zařadil do Nebelvíru, Harry jí zdvořile tleskal, když se vrávorala směrem k jejich stolu. Tak se vystřídali všichni prvňáčkové až zbyla jen slečna Spaperová. McGonagallová jí ukázala na židli. Dívky popošla s posadila se. profesorka jí dala na hlavu klobouk. Tomu trvalo velmi dlouho než dívku zařadil: „NEBELVÍR!!!“
Od nebelvírského stolu se ozval téměř ohlušující potlesk, když si sedala.
„Vypadá dobře, že jo Harry!!“ pošeptal Harrymu Seamus Finnigan. Harry mírně pootočil hlavou a podíval se na ni. Všimnul se, že Seamus má pravdu. Dívka byla neobyčejně hezká, dlouhé černé vlasy měla rozpuštěné, sahaly jí do půl zad. Tmavé, černé oči lemovaly dlouhé řasy. Ať hledal Harry jak chtěl nenašel na jejím vzhledu jediné vady. Rozhlédl se po Velké síni, většina jeho nebelvírských spolužáků hledělo na nově příchozí, jako na obrázek.
Možná by se tak dívali celou dobu, kdyby je nevyrušilo: „Ještě jednou dobrý večer všem! Než se pustíte do večeře chtěla bych vám připomenout, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán, dále by pan školník chtěl připomenout, že na chodbách je o přestávkách zakázáno provádět kouzla. A dále, bych vám chtěla představit nové členy našeho učitelského sboru. Lektvary k nám přišel učit pan Arnošt Stubby,“ po její pravici se postavil drobný plešatý kouzelník. Všichni zdvořile zatleskali. „Na Obranu proti černé magii slečna Agáta Clarková,“ stoupla si postarší čarodějka v nachovám hábitu, ve kterém vypadala jako přezrálé rajče. Harry se podíval na Levanduli a zjistil, že Parvati tady není, ale kdyby byla určitě by probrali hábit nové profesorky. Potlesk byl jen nepatrný, ale zato chichotání bylo dostatek.
„A ještě bych na závěr chtěla říct, že letos jsme se s profesory museli velmi snažit, abychom mohli školu otevřít, tak bych vám chtěla oznámit, že jsou velmi zpřísněná bezpečnostní opatření. Chtěla bych upozornit nového primuse a primusku, ukázala na Rona a Hermionu, aby byli věčně na pozoru a střežili bezpečí všech studentů. A teď do jídla.“
Na talířích se objevila hromada různých jídel. Harry se ještě nerozmyslil co si dá ale Ron už se ládoval vepřovými kotletami, Hermiona je jej znechuceně pozorovala a pomalu pojídala svoje kuře.
„Ještě někdo pozoroval s velkou nechutí, Skorobezhlavý Nick nebelvírský duch, který byl velmi citlivý co se týká toho, že nemá řádně odseknutou hlavu a pak také, co se týká jídla. Než aby pozoroval Rona jak se cpe, raději odplul jinam.
Naproti Harrymu se ozvalo: „Promiň mohl bys mi podat sůl???“ Ptala se Nevilla nová dívka. Neville se jen na ni díval s otevřenou pusou a nepodal jí nic. Místo něj využil Seamus situace a horlivě jí podával sůl.
„Díky ehmm“ naznačila mu dívka.
„Seamus,“ pomohl jí.
„Aha tak díky Seamusi,“ usmála se na něj.
„A jak se jmenuješ ty??“ kul Seamus železo dokud bylo žhavé. Holka se otočila a odvětila: „Nicoll.“
„Aha tak ahoj Nicoll“ řekl vítězně Seamus a posadil se zpět. Vypadal jako by právě vyhrál mistrovství světa ve famfrpálu.
Jakmile dojedli musel Ron a Hermiona oznámit hesla prefektům, aby se vůbec dostali do svých věží. Jakmile byli se vším hotovi vyrazili směrem k nebelvírské věži.
Známou cestou dorazili k portrétu Buclaté dámy. Nové heslo bylo Carpe retraktum. Najednou Harry zjistil, že je příšerně unavený, proto rychle odešel do své ložnice, kde bude posedmé trávit noci.
Chvilku po něm dorazil Ron. Rozhlédl se po ložnici: "Staré dobré Bradavice" a převlékl se do pyžama. Harry s ním naprosto souhlasil, staré dobré Bradavice a usnul.